O tom, co mě naučila láska

3. října 2016 v 20:20 | Kris |  Spice of Life
Možná to pro vás nebude žádná novinka. Láska je opravdu věc zázračná a co si od života přát víc, než trávit ho po boku svého vyvoleného ve šťastném souznění. Ve dvou se to prostě lépe táhne.

V poslední době se čím dál tím více zamýšlím nad tím, jak mi vztah s Lukem změnil život. K lepšímu. Dneska se nechci rozepsat o vztahu mezi námi (o tom třeba někdy příště). Chtěla bych se podělit o to, jak se změnil můj pohled na sebe samotnou.

Luke mě naučil, jak být spokojená a šťastná přesně taková, jaká jsem. Jak se mít ráda i se svými nedokonalostmi a jak z nich dokonce udělat přednost. Je to vše jen o psychické stránce.

Dříve jsem se na sebe dívala jako na obyčejnou holku menší postavy s velkým zadkem a stehny tlustšími, než by bylo potřeba. Nesnášela jsem své vlnité vlasy, styděla se za to, že mám nos plný pih, které mi na slunci vyskáčou a jsem pak celá flekatá. Také jsem se styděla za malá prsa. Za bledou pleť. Za malý nos a výrazné rty. Za to, že bych měla nosti brýle, ale nesluší mi. A za dalších tisíc věcí..

Dá se říct, že momentálně se na sebe podívám do zrcadla a vidím jiného člověka, než před čtyřmi lety.

Vidím sebevědomou štíhlou ženu s krásně tvarovanými boky a kulatým zadkem. Je tak malá, aby se mohla cítit roztomile, když si ji Luke vede za ruku a je při tom o hlavu vyšší. Díky tomu vypadá i o několik let mladší než doopravdy je, ale nevadí ji to, protože za pár let z toho obrovská přednost. Malá prsa přestala řešit úplně, protože kdo by potřeboval velká prsa, když má super zadek.. Místo aby své vlasy žehlila jako o život, nechává je vlnité "žít vlastním životem", protože takhle jí je každý chválí a vypadá to o moc lépe, než vlasy rovné, jako hřebíky. Pihy už se nesnaží maskovat, protože se to stejně nikdy nepovede. A navíc k zeleným očím a bledé pleti vypadají přirozeně. Brýle nosí, protože v nich vypadá moc chytře. A malý nos? ten k ní už prostě tak nějak patří.

A co jsem tímto chtěla říct? Holky, slečny a ženy, buďte s takovým chlapem, který vidí ve vašich nedokonalostech přednosti a který vás přijme takovou, jaká jste. Buďte s tím, který vám říká, že nenalíčená jste krásná a který vás má rád i v teplákách a volném tričku pod dekou. Buďte s tím, který vás nenutí držet diety, chodit do posilovny (pokud to ovšem nechcete dělat dobrovolně!) a který vám svým jediným pohledem poví, jak neskutečně sexy mu připadáte. Buďte s tím, který vás nesrovnává s jinými a má rád vaši jedinečnost. Buďte s tím, který vám nosí čokolády a kytky, protože ví, jak je milujete. Buďte s tím, který se na vás podivně usměje, když se krásně upravíte na rande, aby zakryl, že chtěl zírat s otevřenou pusou, jak je pyšný na to, že může vzít ven takovou kočku. Buďte s tím, který vám pomáhá a chce pro vás jen to nejlepší.

A hlavně buďte s tím, který má radši vaši inteligenci a smysl pro humor, než vaše tělo.

A když už takového najdete, milujte ho k zbláznění a važte si ho, protože vám to může změnit celý život.
 

Betty, sushi, Sirotčinec slečny Peregrinové a bakalářka

30. září 2016 v 9:12 | Kris |  Weekly Diary
Od doby, co skončily prázdniny, se mi rubrika Weekly Diary trochu vymkla z rukou. Možná i záměrně, protože jsem nechtěla, aby na blogu vycházely jen články o tom, co jsem za uplynulý týden dělala. Nuda...

Takže článek do této rubriky bude vycházet jen občas. Třeba dnes!

S Betty je teď docela zábava. Je ve stádiu hravého objevování celého světa takže nevydrží ani půl vteřiny na jednom místě. Všude vleze, všechno chce vidět a to absolutně bez zábran. Jediná věc, na které udrží pozornost aspoň chvíli je laserové ukazovátko. Takže si tak spolu hrajeme- sedím a bavím tím, jak kočka dělá kotrmelce a běhá za tou nevyzpytatelnou červenou tečkou. Když už jí i to omrzí, jde mi ještě pokousat boty, zkotrolovat šňůrky u mikiny a popruhy u batohu, nebo útočí na kurzor, pohybující se po monitoru. Také se jí zalíbily všelijaké kabely na nabíjení.

Já mám za sebou třetí týden ve škole. Nějak si z toho už nic nedělám, říkám si, že ve třeťáku na výšce už mě nic nemůže překvapit. Spoustu věcí mám na háku a házím je za hlavu. Jediná věc, na které jsem musela začít pracovat, ja bakalářka. Příští týden odevzdávám na na kontrolu prvních pár stran. Musím říct, že to žere docela hodně času, ale není to, zatím, krom té časové náročnosti, nic strašného.

Takže dny a týdny tak nějak plynou. Ale jsem spokojená, nic mi nechybí a řekla bych, že jsem si našla slušný kompromis mezi tím, co musím a co chci dělat. Takže mám vyhrazený čas na všechno a je mi fajn.

Ať vám udělám chutě- s přítelem jsme byli na vynikající sushi a na předpremiéře Sirotčince slečny Peregirnové pro podivné děti. Moc se mit o líbilo, já fakt můžu takovéto creepy náměty a režie Tima Burtona? To je srdeční záležitost. Všechny jeho filmy jsou.

Jak jste si mohli všimnout, připravila jsem nový design v podzimních barvách. Pokud vás zajímají podrobnosti, tak je najdete tady.

Tak zase příště!

Autumn Leaves

28. září 2016 v 9:11 | Kris |  Designs
Už byl čas změnit design blogu na něco víc podzimního.

Nechala jsem se inspirovat podzimními barvami ale hlavně obrázkem Color Palette #2946.

Název: Autumn Leaves

Obrázek: Color Palette #2946 by Color Palette Ideas on Bloglovin'

Kód barvy pozadí: 9C1F2D

Font nadpisu: PWStraight

Náhled:
 


Mé nejoblíbenější produkty MANUFAKTURA

21. září 2016 v 9:15 | Kris |  My Obsessions and Essentials
Dneska bych se s vámi chtěla podělit o pár mých oblíbenců od značky Manufaktura.

Značku jsem objevila asi před pěti lety, kdy jsem dostala jako dárek Balzám na vlasy se solí z Mrtvého moře. S maskou jsem byla spokojená a tak jsem v nákupních centrech začala pokukovat po kamenných obchodech Manufaktury a začala jsem zjišťovat, co je to za značku, jaké výrobky mají..

Ještě větší nadšení ale nastalo, když jsem pod vánočním stromečkem rozbalila sadu s vůní Grepu a pomeranče. Tímto jsem výrobkům Manufaktura docela podlehla. A z grepové vůně se stala má nejoblíbenější vůně od Manufaktury.

Líbí se mi celkový koncept značky, líbí se mi styl, jakým výrobky prezentují a navíc mimo stálé řady výrobků mají na každé roční období tématické limitované kolekce. Takže pořád je na co se těšit, pořád je něco nového.. a když už vám limitka zrovna nevoní nebo nevyhovuje, stále můžete sáhnout po ověřených stálicích.

1. Manufaktura vyrábí ty nejlepší krémy na ruce! Od doby, co jsem je zkusila, jiné nepoužívám. Krásné ruce hydratují, zjemní a vždycky skvěle voní.

8.-14.9. Stále nemocná, škola a nový přírůstek do rodiny

14. září 2016 v 19:15 | Kris |  Weekly Diary
Nemocná? Ano. Stále a pořád.

Minulý týden jsem proležela v posteli s čajíčky, léky a kapkami do nosu. A horou kapesníků. Ve čtvrtek a v pátek to bylo fakt hrozné, cítila jsem se pod psa, nemohla jsem mluvit, v krku knedlík, plný nos a k tomu třeštění v hlavě. Takže jsem jen ležela a kromě dívání na filmy a seriály jsem nebyla schopná nic dělat. O víkendu už mi bylo lépe. Ale momentálně je středa- další týden- a já pořád cítím, že jsem lehce nachlazená.
Další hroznou zprávou je fatk, že nám začala škola. I když první týden je to povětšinou dobře snesitelné. Úvodní hodiny k danému předmětu to vždy zachrání. Ale byl to šok, přejít po více než třech měsících na "školní" režim. Tím se dostávám k tomu, že už nechodím do práce. Sice teď zase budu 3/4 roku švorc, ale hrozně se mi ulevilo.. upřímně, už jsem se nemohla dočkat.

Třetí a nejveselejší zprávou je, že máme nový přírustek do rodiny. Je to kotě. Zatoulalo se k nám na zahradu a zalíbilo se mu u nás. Potulovalo se okolo domu tak dlouho, než jsme si ho začali všímat. No a pak už to mělo velmi rychlý průběh. Za den už bylo kotě doma, jmenovalo se Betty a kvůli problémům s trávením se celá rodina starala, aby mělo čerstvou rýži s mrkví na svoji dietku, kterou nám doporučil veterinář.
Betty je hrozně zvědavá, všude vleze, všechno chce vidět a prozkoumat. A nejradši by si pořád s něčím nebo s někým hrála. Nejraději spí v krabici, která je vyložená hadrama. Má velké hnědé oči a celkově je moc roztomilá a k sežrání. Om-nom-nom. Jsem prostě kočkomil..

Tak zase příště!

1.-7.9.2016, Viróza, Radegast den a Just Donut

7. září 2016 v 20:08 | Kris |  Weekly Diary
Doufám, že pro vás začalo září příjemnějí, než pro mě. První čtyři dny jsem doslova protrpěla s bolestmi v podbřišku. Nikdy jsem až tak velké problémy v této "oblasti" neměla, asi budu muset brzo navštívit gynekologii..

V sobotu mi bylo asi nejlépe z celého týdne. S Lukem jsme pomáhali doma s čím bylo potřeba a pak jsme vyrazili do nošovického pivovaru na Radegast den. Popsala bych to asi jako klasické slavnosti čehokoliv. Pivo samozřejmě teklo proudem a ani my jsme neodolali a pár dvanáctek jsme v průbhu večera vypili. Všude byla spousta stánků a hromada lidí.

Byli jsme se podívat na koncert Horkýže slíže a Divokého Billa. Snědli jsme klobásy, kebab, trdelník a ovocné pendreky, chvílema jsme pozorovali lidi, kteří byli opilí a nevěděli pomalu ani o světě (a docela jsme se u toho bavili) a pak jsme jeli spokojeně domů. Celá akce byla super a celkem jsme se vyřádili.

No a aby těch mých strastí nebylo v průběhu jednoho týdne málo, hned další den jsem chytla nějákou virózu. Takže sedím doma, snažím se co nejrychleji vyléčit, koukám na filmy a z okna pozoruji počasí, ze kterého mi běhá mráz po zádech. Zima, déšť, šero. Meh.

Ale aby to nebylo všechno tak depresivní, povím vám, že pak přišlo úterý a bylo to to nejlepší úterý za celé prázdniny!

Úterý byl nejvíc nejlepší den! Teda když pominu to, že mě pobolívala hlava a v krku jsem měla struhadlo.. Přijel za mnou Luke mě rozveselit a přivezl mi krabici plnou donutů od Just Donut. Chutnaly ještě lépe, než vypadaly. Mňam! Kokosový, skořicový, arašídový a malinový.. No byla to vážně dobrota. A protože je Luke nejvíc nejlepší (měla bych toto spojení přestat používat...) přítel a chlap na světě, přivezl mi ještě dáreček- nový krém na ruce od Manufaktury z jejich podzimní kolekce. Protože on ví, jak miluji Manufakturu... Tak jsme leželi zahrabaní pod dekou, cpali se donuty, pili kafe a dívali se na Secret Life of Pets. Miluji tyhle dny, kdy jsme spolu a nemusíme nic dělat, poflakujeme se, tulíme se, povídáme si, koukáme na filmy nebo videa a máme čas jen pro sebe a na to, abychom si uvědomili, jak je nám spolu krásně a že jsme šťastní. M-I-L-U-J-I !!!

Tak zase příště!

Mé nejoblíbenější produkty YVES ROCHER

4. září 2016 v 15:27 | Kris |  My Obsessions and Essentials
Značku Yves Rocher jsem objevila asi před dvěma lety a byla to nejspíš láska na první pohled. A na celý život.

Když jsem hledala vlasovou péči bez silikonů za rozumnou cenu, natrefila jsem právě na šampony a kondicionéry této značky. A odcházela jsem z obchodu hned s několika lahvičkami.

Má první zkušenost se šampony byla velice dobrá, tak jsem se do obchodu začala vracet. Pokaždé jsem si prohlédla sortiment a občas jsem si odnesla i něco jiného, než jen šampon.

Nyní už jejich šampony nějákou dobu nepoužívám, potřebovala jsem po tak dlouhé době změnu. Ale určitě se k nim zase vrátím. Je ale spousta dalších věcí, které mi přirostly k srdci a už se bez nich neobejdu.

1. Výrobky z řady Pure System jsou pro mě zlatým grálem v péči o pleť. Mám smíšenou až mastnou pleť náchylnou k tvorbě pupínků. Dalo by se říct, že tato řada mi nejméně ze 70% pomohla se nedokonalostí a mastící se pleti zbavit! Opravdu mohu doporučit všemi deseti.

↓↓↓Celý článek↓↓↓

25.-31.8., Víkend: přežila jsem!

31. srpna 2016 v 19:18 | Kris |  Weekly Diary
Zdravím, přátelé!

Nechci plašit, ale zdá se mi, že podzim je téměř za dveřmi. Nevím, zda to je dobrá nebo špatná zpráva. Asi jak pro koho.

Já se na podzim už docela těším. Je to pro mě období pohodlných svetrů, velkýcch šátků, tmavých rtěnek, pohodových večerů a romantických procházek. A samozřejmě krásně zbarvené přírody, která se přímo vybízí k focení. Can´t wait...

To ale nemění fakt, že léto bezmezně miluji. Každý rok na konci léta sama sobě vyčítám, kolik jsem toho nestihla udělat. I když moc dobře vím, že jsem toho prožila víc než dost. Léto prostě není nafukovací. Stejně jako částka na mém účtu. Smutná pravda.

Tak abych shrnula uplynulý týden. V pátek jsme odjeli slavit narozeniny několika členů naší rodiny. Jeli jsme do malé vesničky nedaleko Prahy, kde bydlí teta. Což pro nás znamenalo 4,5 hodiny v autě a cestu přes 3/4 republiky. Ale zvládli jsme...

Jo, bylo to moc fajn. Takovéto rodinné oslavy se u nás vždycky celkem prožívají. Ve smyslu jídla a pití. V podstatě jsme celé dva dny jen jedli a pili. Maso a koláče se zapíjely
pivem, vínem, hruškovicí, koňakem a prapodivným likérem zvaným Ouzo s hoblinkami pravého zlata (opravdu jsem pila 22 karátové zlato!!!). Ouzo je anýzový likér, který je řeckým národním nápojem a chutná, jako by se hašlerka rozpustila v alkoholu a vytvořila tak sirup.
A ten, kdo už nemohl pokračovat v tomto obžérství, si šel si dáchnout nebo se osvěžit do bazénu, a pak zase pokračoval v tom všem..

V pondělí jsem šla po nákupech. Oblečení, kosmetika.. občas je potřeba udělat si radost. A v úterý jsem lítala po městě a měla jsem nějáké pochůzky. A dnes už jsem se zase měla vrátit do práce. Dopoledne mě ale chytla šílená bolest vaječníků (všechny ženy se mnou určitě právě teď soucítí) a nebyla jsem pořádně schopná ani sedět, natož stát. Musela jsem si vzít volno..

A jak jste poslední týden prázdnin (pro mě naštěstí ještě ne) trávili vy?

Tak zase příště!

18. - 24.8.2016, Šílenství v práci a víkend s přáteli

24. srpna 2016 v 19:35 | Kris |  Weekly Diary
Tento týden uběhl zase šíleně rychle. Už mě to začíná děsit. Den by měl mít (alespoň o prázdninách) 30 hodin. Abych stihla práci, spánek, přítele a přátele a ještě k tomu vlastní zájmy. A psaní článků na blog.

Jedním slovem: nestíhám.

Trochu mě mrzí, že na blog nestihnu napsat více než jeden článek týdně. Na druhou stranu nechci zbytečn vydávat něco, co nebude mít hlavu ani patu, jen proto, abych něco vydala. A chci, aby blog zůstal místem, které mě těší a baví, ne abych kvůli němu měla výčitky. Takže jeden článek týdně je vlastně ok.

V pátek jsem zažila nejhorší směnu v práci. Asi se o tom nechci více rozepisovat. Nejspíš bych si tím jen zkazila náladu. A dostala bych depku. Ale tohle už nikdy více. Nikdy!

Víkend byl v divočejším stylu. Jeli jsme za kamarádkou do Zlína. Sobotu jsme trávili u bazénu, v čajovně a následně doma u vína, mojita, Jägera a kopy zmrzliny se šlehačkou. A kopy dalšího jídla.

Kolem druhé hodiny ráno jsme se chystali jít spát a kamarádka si všimla, že je na zemi louže vody. Následně jsme zjistili, že jim prasklo akvárko a protéká. Takže jsme ještě v noci odčerpávali vodu a zachraňovali ryby. Trocha adrenalinu prostě nesměla chybět.

V neděli jsme měli v plánu podívat se do Zoo. Jelikož pršelo a navíc jsme nebyli po sobotní noci úplně fit, zůstali jsme doma a dívali se na Maleficent na 3D televizi. A pak jsme hráli hry. A bylo nám fajn.

Zjistila jsem naprosto otřesnou zprávu- škola nám začíná o týden dříve, než jsem si myslela. Celkem to se mnou zamávalo. Nejprve jsem tomu ani nevěřila. Pak jsem jen v duchu nadávala, jak velká čára přes rozpočet to pro mě je. Sebrali mi týden prázdnin..

Na druhou stranu musím uznat, že už se do školy maličko (opravdu jen maličko) těším. Ne proto, že mě čeká dost náročný rok, psaní a obhajoba bakalářské práce a státnice. Ne proto, že bych se těšila na ty hodiny zabité cestováním do školy. A ne proto, že bych se těšila na ty hodiny zabité sezením ve škole. Ale abych pravdu řekla, v práci už mě to docela dost štve. A těším se, až s tím budu moci seknout. A také se těším, že si konečně po X měsících budu moci nalakovat nehty!

No a začátek tohoto týdne byl opět jak jinak než pracovní. Takže otrava. Nechuť. Velký úbytek mých posledních sil. Ale říkám si, že ještě 3 týdny a bude lépe. Ve škole (jo, ironie)...

Tak zase příště!

11.-17.8., Harry Potter a Vídeň

17. srpna 2016 v 20:35 | Kris |  Weekly Diary
Zmateně se dívám do diáře. Cože? Jak je to možné? To uplynul další týden? Ale kdy? Jak?

O prázdninách ubíhá čas šíleně rychle. A jelikož už opravdu uplynul další týden, je potřeba se za ním ohlédnout!

"After all this time?"
"Always"

Jak už tato legendární hláška napovídá- dostala jsem chuť pustit si Harryho Pottera. Znovu. Neviděla jsem ho asi dva měsíce. Vždycky Harryho sleduji, když začne být škaredé počasí. Venku leje jak z konve a já si zalezu pod deku, usrkávám čaj a sleduju Pottera. Taková moje idylka.

Musím se přiznat, že jako dítě (ač jsem vyrůstala přímo s hlavními hrdiny) mě tento boom absolutně minul. Podlehla jsem tomu až před třemi lety. Sama to dnes nedokážu pochopit. A od té doby si pouštím Harrho téměř pravidelně. Na zlepšení nálady.

Co mě ale nejvíc udivuje, je, že vždycky ve filmu dovedu najít něco nového. Něco, čeho jsem si dříve nevšimla. Co jsem přeslechla nebo přehládla. Něco, čemu jsem nevěnovala pozornost. A vždy žasnu, jak moc promyšlené to všechno muselo být. Od začátku do konce. A to je pravé kouzlo Harryho Pottera.

To, o čem bych hlavně chtěla psát, je náš výlet. Naložili jsme kola a stany a vyrazili jsme na prodloužený víkend do Vídně. Za dobrodružstvím, přírodou, velkoměstem, zábavou, sportem i odpočinkem. All in...

Vídeň je nádherná. Pro mě je to město snů. Čisté, nepřelidněné, hezky upravené. Lidi se tam nechovají jako zvířata. Nikoho ani nenapadne ničit veřejný majetek.. Co vám budu povídat- oproti Česku je to úplně jiná liga.

Vídeň je doslova protkaná cyklostezkama. Na kole se tam dá dostat opravdu všude. Tak jsme za dva dny najezdili 100 km. V těch vedrech nám to dalo dost zabrat. Ale zase jsme toho opravdu hodně viděli a zažili. Po večerech už se jen jedlo, pilo a na závěr jsme sebou plácli do stanu a bylo nám všechno jedno. Byli jsme šťastní, že ležíme a že se nám sedlo od kola nezarývá mezi půlky ( :D ). Ale člověk holt musí obětovat trochu ze svého pohodlí, aby mohl něco zažít.

Poslední den jsme vyrazili dokonce na kolečkové brusle. A jezdit po pobřeží Dunaje má opravdu své kouzlo. Klidně bych si to mohla dopřávat každý den. To by mě jen tak neomrzelo...

V úterý už jsem šla klasicky do práce. Teda jak se to vezme. Šéf odjel na dovolenou, takže všechno byla taková malá pohroma. Nic nebylo na svém místě, nic nebylo správně a nic nefungovalo tak, jak má. Ale přežila jsem! Po práci jsme si s přítelem zašli na pizzu, abychom zpět nabrali kila, které jsme na kolech shodili.

Ve středu po práci mě čekala kamarádka s lahví vína. Svět je někdy fakt krásný! :D

Ale teď upřímně- všechno to bylo hrozně fajn a já si to užila na 110%.

Jen mě děsí to, jak čas rychle ubíhá. Mám pak pocit, že nic nestíhám.

Tak zase příště!

Kam dál