První článek

28. července 2016 v 22:20 | Kris |  Spice of Life
Čtvrtek večer. Sedím na posteli a přemýšlím.

Jak s tímhle začít?

Chtěla bych toho říct opravdu hodně, ale myšlenky mi hlavou lítají tak rychle, že je nestačím zpracovávat, natož v rozumné formě napsat.

To je také jeden z důvodů, proč píšu tento článek. První článek. Mohla jsem ho také pojmenovat "Návrat k blogu po 10 letech", "Jsem tu zase" nebo "Konečně mi to docvaklo". To bych ale hned prvními slovy prozradila spoustu informací.

V Prvním článku by se nejspíše hodilo sdělit, o co se vlastně snažím, o co se budu snažit a jaký je význam toho všeho. Tento blog píšu hlavně kvůli sobě a pro sebe, jestli ho někdo jiný bude číst- nevím. Ale i s touto variantou jsem smířená a nevadí mi, jelikož je tato stránka veřejně přístupná. Možná si časem nějákého čtenáře najde. Možná moje články někoho budou bavit a možná někomu budou připadat i zajimavé. Uvidíme.

Když jsem byla v pubertě, založila jsem si svůj první veřejný blog. Vkládala jsem tam obrázky, informace o oblíbených hudebních skupinách a psala si takový ten klasický holčičí deníček. Po pár letech jsem blog opustila, měla jsem víc jiných zájmů a na blogování nebyl čas ani nálada. Když mi bylo asi 18, vzpomněla jsem si, že jsem kdysi psala blog, dohledala jsem ho a v nastavení klikla na "odstranit". A byl fuč.

Od té doby uběhlo pár roků a já už nějákou dobu pozoruji, že jsem občas ve stavu, kdy se mi hlavou honí desítky myšlenek najednou. Průtrž. Proud. Smršť. Uvědomila jsem si, že zapisovat si některé věci není špatná věc. A opravdu to může pomoci. Udělat si v hlavě pořádek a očistu. Zamyslet se nad některými věcmi. Vypsat se.

Na druhou stranu bych se ráda ke svým názorům a nápadům za pár let vrátila a zpětně si je přečetla.

Takže se po deseti letech pokouším o takový comeback.

Ještě přemýšlím, jak moc inkognito chci na tomto blogu být. Mám o něm říct svým známým? Mám veřejně sdílet adresu? Nebo mám jen čekat, jestli si ke mě někdo najde cestičku sám? Zatím se nemůžu rozhodnout, tohle mi asi bude ještě nějákou dobu trvat...

Tohle by na úvod stačilo.

Tak zase příště!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anita Anita | Web | 28. července 2016 v 23:07 | Reagovat

Ak ti mám poradiť, s tým zdieľaním rodine a priateľom si to rozmysli. Naozaj sem budeš písať len to, čo by si im aj reálne povedala? Čo ak sa len budeš chcieť tak anonymne posťažovať ale nebude to možné, pretože istí blízki ľudia o tvojom blogu vedia? Dúfam že rozumieš, čo tým myslím.

2 Kris Kris | 29. července 2016 v 8:16 | Reagovat

[1]: Chápu co myslíš, ale blog jsem si nezaložila proto, abych sem psala něco, za co se budu stydět, je mi jedno, kdo si to přečte ;) přítel o blogu ví už od chvíle, co jsem ho zakládala a jsem spíš ráda, že to ví.

3 ra.innie ra.innie | Web | 17. srpna 2016 v 18:21 | Reagovat

Pokud se na člověka kupí myšlenky, není nic lepšího, než si je zapsat a to i přesto, že je jich hodně :) Alespoň tedy mně to opravdu pomáhá. Od dob, kdy já si zakládala první blog už také nějaký ten pátek uplynul. Myslím, že takhle začínala velká část blogerů. Hlavně tady na blog.cz. Vzpomínky na tu dobu by vydaly i na samostatný článek ;)
Říct o blogu známým? Nevím. Podle mě je to na velkou úvahu. Zvaž, že si tu ten dotyčný přečte opravdu všechno. Myslím, že jde o to, jak moc tě ten daný člověk ve skutečnosti zná. Já sama bych rozhodně všem známým o svém neříkala. Ale tohle je samozřejmě na tobě :) Držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama