Srpen 2016

25.-31.8., Víkend: přežila jsem!

31. srpna 2016 v 19:18 | Kris |  Weekly Diary
Zdravím, přátelé!

Nechci plašit, ale zdá se mi, že podzim je téměř za dveřmi. Nevím, zda to je dobrá nebo špatná zpráva. Asi jak pro koho.

Já se na podzim už docela těším. Je to pro mě období pohodlných svetrů, velkýcch šátků, tmavých rtěnek, pohodových večerů a romantických procházek. A samozřejmě krásně zbarvené přírody, která se přímo vybízí k focení. Can´t wait...

To ale nemění fakt, že léto bezmezně miluji. Každý rok na konci léta sama sobě vyčítám, kolik jsem toho nestihla udělat. I když moc dobře vím, že jsem toho prožila víc než dost. Léto prostě není nafukovací. Stejně jako částka na mém účtu. Smutná pravda.

Tak abych shrnula uplynulý týden. V pátek jsme odjeli slavit narozeniny několika členů naší rodiny. Jeli jsme do malé vesničky nedaleko Prahy, kde bydlí teta. Což pro nás znamenalo 4,5 hodiny v autě a cestu přes 3/4 republiky. Ale zvládli jsme...

Jo, bylo to moc fajn. Takovéto rodinné oslavy se u nás vždycky celkem prožívají. Ve smyslu jídla a pití. V podstatě jsme celé dva dny jen jedli a pili. Maso a koláče se zapíjely
pivem, vínem, hruškovicí, koňakem a prapodivným likérem zvaným Ouzo s hoblinkami pravého zlata (opravdu jsem pila 22 karátové zlato!!!). Ouzo je anýzový likér, který je řeckým národním nápojem a chutná, jako by se hašlerka rozpustila v alkoholu a vytvořila tak sirup.
A ten, kdo už nemohl pokračovat v tomto obžérství, si šel si dáchnout nebo se osvěžit do bazénu, a pak zase pokračoval v tom všem..

V pondělí jsem šla po nákupech. Oblečení, kosmetika.. občas je potřeba udělat si radost. A v úterý jsem lítala po městě a měla jsem nějáké pochůzky. A dnes už jsem se zase měla vrátit do práce. Dopoledne mě ale chytla šílená bolest vaječníků (všechny ženy se mnou určitě právě teď soucítí) a nebyla jsem pořádně schopná ani sedět, natož stát. Musela jsem si vzít volno..

A jak jste poslední týden prázdnin (pro mě naštěstí ještě ne) trávili vy?

Tak zase příště!

18. - 24.8.2016, Šílenství v práci a víkend s přáteli

24. srpna 2016 v 19:35 | Kris |  Weekly Diary
Tento týden uběhl zase šíleně rychle. Už mě to začíná děsit. Den by měl mít (alespoň o prázdninách) 30 hodin. Abych stihla práci, spánek, přítele a přátele a ještě k tomu vlastní zájmy. A psaní článků na blog.

Jedním slovem: nestíhám.

Trochu mě mrzí, že na blog nestihnu napsat více než jeden článek týdně. Na druhou stranu nechci zbytečn vydávat něco, co nebude mít hlavu ani patu, jen proto, abych něco vydala. A chci, aby blog zůstal místem, které mě těší a baví, ne abych kvůli němu měla výčitky. Takže jeden článek týdně je vlastně ok.

V pátek jsem zažila nejhorší směnu v práci. Asi se o tom nechci více rozepisovat. Nejspíš bych si tím jen zkazila náladu. A dostala bych depku. Ale tohle už nikdy více. Nikdy!

Víkend byl v divočejším stylu. Jeli jsme za kamarádkou do Zlína. Sobotu jsme trávili u bazénu, v čajovně a následně doma u vína, mojita, Jägera a kopy zmrzliny se šlehačkou. A kopy dalšího jídla.

Kolem druhé hodiny ráno jsme se chystali jít spát a kamarádka si všimla, že je na zemi louže vody. Následně jsme zjistili, že jim prasklo akvárko a protéká. Takže jsme ještě v noci odčerpávali vodu a zachraňovali ryby. Trocha adrenalinu prostě nesměla chybět.

V neděli jsme měli v plánu podívat se do Zoo. Jelikož pršelo a navíc jsme nebyli po sobotní noci úplně fit, zůstali jsme doma a dívali se na Maleficent na 3D televizi. A pak jsme hráli hry. A bylo nám fajn.

Zjistila jsem naprosto otřesnou zprávu- škola nám začíná o týden dříve, než jsem si myslela. Celkem to se mnou zamávalo. Nejprve jsem tomu ani nevěřila. Pak jsem jen v duchu nadávala, jak velká čára přes rozpočet to pro mě je. Sebrali mi týden prázdnin..

Na druhou stranu musím uznat, že už se do školy maličko (opravdu jen maličko) těším. Ne proto, že mě čeká dost náročný rok, psaní a obhajoba bakalářské práce a státnice. Ne proto, že bych se těšila na ty hodiny zabité cestováním do školy. A ne proto, že bych se těšila na ty hodiny zabité sezením ve škole. Ale abych pravdu řekla, v práci už mě to docela dost štve. A těším se, až s tím budu moci seknout. A také se těším, že si konečně po X měsících budu moci nalakovat nehty!

No a začátek tohoto týdne byl opět jak jinak než pracovní. Takže otrava. Nechuť. Velký úbytek mých posledních sil. Ale říkám si, že ještě 3 týdny a bude lépe. Ve škole (jo, ironie)...

Tak zase příště!

11.-17.8., Harry Potter a Vídeň

17. srpna 2016 v 20:35 | Kris |  Weekly Diary
Zmateně se dívám do diáře. Cože? Jak je to možné? To uplynul další týden? Ale kdy? Jak?

O prázdninách ubíhá čas šíleně rychle. A jelikož už opravdu uplynul další týden, je potřeba se za ním ohlédnout!

"After all this time?"
"Always"

Jak už tato legendární hláška napovídá- dostala jsem chuť pustit si Harryho Pottera. Znovu. Neviděla jsem ho asi dva měsíce. Vždycky Harryho sleduji, když začne být škaredé počasí. Venku leje jak z konve a já si zalezu pod deku, usrkávám čaj a sleduju Pottera. Taková moje idylka.

Musím se přiznat, že jako dítě (ač jsem vyrůstala přímo s hlavními hrdiny) mě tento boom absolutně minul. Podlehla jsem tomu až před třemi lety. Sama to dnes nedokážu pochopit. A od té doby si pouštím Harrho téměř pravidelně. Na zlepšení nálady.

Co mě ale nejvíc udivuje, je, že vždycky ve filmu dovedu najít něco nového. Něco, čeho jsem si dříve nevšimla. Co jsem přeslechla nebo přehládla. Něco, čemu jsem nevěnovala pozornost. A vždy žasnu, jak moc promyšlené to všechno muselo být. Od začátku do konce. A to je pravé kouzlo Harryho Pottera.

To, o čem bych hlavně chtěla psát, je náš výlet. Naložili jsme kola a stany a vyrazili jsme na prodloužený víkend do Vídně. Za dobrodružstvím, přírodou, velkoměstem, zábavou, sportem i odpočinkem. All in...

Vídeň je nádherná. Pro mě je to město snů. Čisté, nepřelidněné, hezky upravené. Lidi se tam nechovají jako zvířata. Nikoho ani nenapadne ničit veřejný majetek.. Co vám budu povídat- oproti Česku je to úplně jiná liga.

Vídeň je doslova protkaná cyklostezkama. Na kole se tam dá dostat opravdu všude. Tak jsme za dva dny najezdili 100 km. V těch vedrech nám to dalo dost zabrat. Ale zase jsme toho opravdu hodně viděli a zažili. Po večerech už se jen jedlo, pilo a na závěr jsme sebou plácli do stanu a bylo nám všechno jedno. Byli jsme šťastní, že ležíme a že se nám sedlo od kola nezarývá mezi půlky ( :D ). Ale člověk holt musí obětovat trochu ze svého pohodlí, aby mohl něco zažít.

Poslední den jsme vyrazili dokonce na kolečkové brusle. A jezdit po pobřeží Dunaje má opravdu své kouzlo. Klidně bych si to mohla dopřávat každý den. To by mě jen tak neomrzelo...

V úterý už jsem šla klasicky do práce. Teda jak se to vezme. Šéf odjel na dovolenou, takže všechno byla taková malá pohroma. Nic nebylo na svém místě, nic nebylo správně a nic nefungovalo tak, jak má. Ale přežila jsem! Po práci jsme si s přítelem zašli na pizzu, abychom zpět nabrali kila, které jsme na kolech shodili.

Ve středu po práci mě čekala kamarádka s lahví vína. Svět je někdy fakt krásný! :D

Ale teď upřímně- všechno to bylo hrozně fajn a já si to užila na 110%.

Jen mě děsí to, jak čas rychle ubíhá. Mám pak pocit, že nic nestíhám.

Tak zase příště!

Summer Essentials

13. srpna 2016 v 8:45 | Kris |  All about Kris
Víc než půlka léta už je za námi. Rozhodla jsem, že se zaměřím na pár věcí, které mi přes léto dělají radost a bez kterých se prostě neobejdu. Tak jsem vytvřila takový malý "foto-seznam".

1. Voňavá kosmetika- Malina, citron, grep. Miluji svěží vůně!

↓ Celý článek ↓

4. - 10. 8., Den nádherňajs, Malý Princ a Strakapoud

10. srpna 2016 v 17:11 | Kris |  Weekly Diary
Je tady další středa. A s ní i článek o tom, jaký byl uplynulý týden.

Hned na úvod musím říct, že jsem si vymyslela takovou malou vychytávku tady na blogu- pod záhlavím odteď najdete řádek UPDATE. Tam najdete nějákou důležitou informaci, kterou potřebuji sdělit světu. Budu se snažit, aby tam vždy bylo něco aktuálního.. Také tam budu psát info o tom, kdy budu na blogu nedostupná a podobně. Samé důležitosti...

Takže jaký teda byl uplynulý týden?

Pohodový. Hektický. Od každého trochu.

Čtvrtek byl den nádherňajs. Krásné počasí, žádné zanedbané povinnosti na krku a navíc jsem měla volno z práce. Hurá! Tím pádem jsem měla spoustu času na své věci. A také jsem vyrazila do přírody. A povedlo se mi nafotit spoustu zajimavých fotek. Hurá! Občas potřebuji sama vypadnout do přírody. Odreagovat se. Zapřemýšlet. Celý prožitek z procházky mi kazila jen otravná moucha (nebo nějáký podobný hmyz), která se ke mě v půlce cesty připojila a neměla nic lepšího na práci, než mi zbytek procházky bzučet kolem hlavy. Přišla jsem s ní až domů. A teprve na zahradě se mi ji podařilo setřást.

Pátek jsem trávila v práci. V sobotu mě šéf poslal z práce domů, protože byla zima a škaredě a stejně nikdo nechtěl jíst zmrzlinu. Žádný div.

Zbytek víkendu se nesl v pracovním a rodinném duchu. Práce na zahradě, práce doma.. a pak návštěva rodiny támhle a návštěva babičky tady. Znáte to. V neděli večer jsem byla ráda, že jsem to všechno ve zdraví přežila.

Také jsem konečně viděla Malého Prince! A musím uznat, že tento film předčil mé očekávání.

Jeden večer jsem měla nostalgickou náladu. Tak jsem prohlížela staré fotky. Což mi připomíná to, že mám nový extérní disk na zálohu fotek (další). Má kapacitu 1 TB. Takže teď si budu dělat zálohu zálohy. Pro všechny případy.

Za tento týden jsem vystřídala několik vůní Yankee Candle. Pálila jsem svíci Raspberry Sorbet a vosky White tea a Pink Dragon Fruit. A dneska v dešti ještě Salted Caramel. Zajímalo by mě, jestli tohle čte nějáký Yankee Candle maniak?! Jestli ano, napište mi do komentářů. Tohle mě vážně zajímá!

Podařilo se mi koečně vyfotit pana Strakapouda, který nám hnízdí na zahradě. Stála jsem v jediné nehybné poleoze s prstem na spoušti dvacet minut, než se objevil. Samozřejmě vše muselo proběhnout potichu a hlavně velmi rychle. Jakmile zaznamenal, že je něco neobvyklého v jeho okolí, udělal frnk a byl zase pryč. Ale já jsem stihla udělat pár docela povedených fotek.

Přemýšlela jsem, že bych se ráda vrátila ke hře na klavír. Jenom musím najít nějáké noty, které mě brzy neomrzí. A také čas.

Luke (přítel, odteď budu psát jeho jméno, oslovení "přítel" už mě tu začíná vytáčet :D) vymyslel vtipný název- jít lenochodovat- což znamená jít spát. My dva jsme něják vytížení na lenochody, no.

A co jste za uplynulý týden dělali vy?

Tak zase příště!

Dokonalý okamžik

9. srpna 2016 v 8:28 | Kris |  All about Kris
Dokonalý okamžik. Znáte ho?

I když prožívám spoustu krásných věcí, opravdový dokonalý okamžik jsem zažila jen párkrát ve svém životě. A můžu říct, že to pokaždé byla tak silná chvíle, že si ji budu pamatovat navždy.

V lednu roku 2016 jsme si s přítelem a kamarádkou splnili sen. Jeli jsme na koncert Imagine Dragons- naší oblíbené hudební skupiny.

Když začali zpívat pomalou písničku Bleeding Out, jako by se mi před očima promítly všechny šťastné okamžiky, které jsem prožila s přítelem. Zpívali jsme nahlas a pohupovali se do rytmu. A najednou to přišlo. Uvědomila jsem si, že právě zažívám pocit absolutního štěstí. Byla to nejsilněji procítěná chvíle vůbec. Chvíle, kdy jsem si uvědommila, jak šťastná jsem za to, co mám. Jak šťastná jsem za to, kde právě jsem. Jak šťastná jsem za to, s kým jsem. Uvědomila jsem si, že mi nic nechybí.

Vnímala jsem pouze slova a rytmus dokonalé písničky a to, jak silně držím přítele za ruku. Přála jsem si, abych ji už nikdy nemusela pustit. Měla jsem slzy v očích a cítila jsem pouze to, jak mým tělem cloumají emoce. Přímo výbuch emocí. Jako by mi štěstí protékalo celým tělem.

Od té doby mám k této písničce citovou vazbu a pokaždé, když jí slyším, vzpomenu si na tu dokonalou chvíli. A také si vždycky vzpomenu na to, jak jsem šťastná za to, co ve svém životě mám. A nevyměnila bych to vůbec za nic.

Fotografování aneb vzpomínky na paměťové kartě

7. srpna 2016 v 18:32 | Kris |  All about Kris
Jak jste si už určitě všimli, fotografování je mým velkým koníčkem a vášní.
Nejsem profesionál a nemám techniku za statisíce. Vlastně jsem si hodně dlouhou dobu vystačila s obyčejným kompaktem za pár tisíc.

Ale hezky od začátku. Touha po focení se u mě objevila, když mi bylo asi 13 let. Z našetřených peněz jsem si koupila levnější kompakt Olympus. A i přes to, že to nebylo žádné "dělo", šly s ním pořizovat moc pěkné snímky.

Asi před dvěmi lety, když mi bylo necelých dvacet, jsem si řekla, že už by to chtělo něco víc prďáckého. Lepšího. Kvalitnějšho. Celé léto jsem chodila na brigádu a vydělala si dost peněz na nový foťák. Byla jsem z něj nadšená. Unešená a prostě šťastná. Otevřelo se mi tím více možností. Fotky začaly být kvalitnější a hezčí. A o to víc mě to bavilo.

Momentálně jsem ve stavu, kdy fotografování beru jako způsob sebevyjádření. Je to součást mě.
Foťák tahám s sebou téměř všude. A dělá mě to šťastnou. Mám možnost zachytit můj pohled na zdánlivě nedokonalý svět, ve kterém se snažím vždy najít něco dokonalého.

Někteří lidé to dokáží pochopit. Můj přítel mě ve focení vždycky podporoval a bez řečí na mě všude čeká, když si nutně potřebuji něco vyfotit. I když jsme v časové tísni. I když u toho zmokneme. I když se mu roztéká zmrzlina po ruce. Nebo když mi drží tašky a pomáhá za pochodu vyměňovat objektivy. Vždy se málem rozkrájí, jen abych mohla vyfotit snímek tak, jak potřebuji.

Naopak jsou tu lidé, kteří nic z toho pochopit nedokáží. A ještě se ptají "Proč s sebou všude taháš ten foťák?!". Už jsem zjistila, že odpovídat na tuto otázku je zbytečné. Protože stejně zůstávám nepochopena.

Kdyby to někoho zajímalo, tak momentálně fotím na hybrid Panasonic Lumix DMC-G6. Mám k němu objektivy LUMIX G VARIO 14-42mm /F3,5-5.6/ a LUMIX G VARIO 45-200mm /F4,0-5,6/.

A jak se k fotografování stavíte vy?

Tak zase příště!

Mé zkušenosti s barvením vlasů Hennou

6. srpna 2016 v 9:00 | Kris |  Spice of Life
Vlasy si barvím hennou už více než rok. I když jsem se nejprve bála, jak to bude vypadat a co se mi s vlasy stane, jsem spokojená. Víc než spokojená. Nějak to ke mě přirostlo a cítím se tak nejlépe. A už si nedovedu představit, že bych se hennou nebarvila.

Nejprve musím říct, že barvení hennou je individuální záležitost a nikomu tato barva nechytne stejně. Vždy je to takové malé (velké) překvapení.


Henna je čistě přírodní látka. Vlas jako takový se vlastně neobarví- pozue se vytvoří barevný filtr okolo vlasu. Neobsahuje peroxid, takže vám vlasy nezesvětlí. Prakticky řečeno- černé vlasy pomocí henny na zrz neobarvíte.

Záleží na původní barvě vlasů, na kondici vlasů a na tom, jesli je na vlasech nános chemické nebo jiné barvy. Dávejte si pozor, pokud hennu nanášíte na chemicky barvené vlasy- chytá jinak než na přírodní. Mohl by vám chytnout jiný odstín na odrosty a na zbytek vlasů.

Většinou se ale nedoporučuje hennovat chemicky barvené vlasy. Pokud nechcete skončit se zelenými vlasy.

A jak to teda dělám já?

↓ Celý článek + fotky

Croatia 2016

4. srpna 2016 v 8:15 | Kris |  Photos & Memories
Chorvatsko. Možná si řeknete, že už to není zajimavé a že tam v dnešní době jezdí každý. A že už tam nemůže být nic tak extra skvělého, co byste neviděli nebo nezažili. Obzvlášť, když už jste tam zhruba po desáté.
Já si ale myslím opak. Už k tomuto místu mám emocionální vazbu. Vracím se tam ráda a cítím se tam skvěle.

Chtěla bych ukázat, že i tisíckrát navštívené místo má své kouzlo a je krásné. Stačí si všímat detailů.


Svět není černobílý. Pouze vidění některých lidí je.

Celý článek a hlavně více fotek ↓

28.7. - 3.8., Návrat do reality

3. srpna 2016 v 8:30 | Kris |  Weekly Diary
Dovolená je u konce. Fňuk!

Po návratu domů nastal klasický chaos. Začalo se vybalovat, uklízet a prát. Nic nebylo na svém místě. Jako po výbuchu.

Po koupelně poskakovala pračka asi čtyři hodiny v kuse. Upřímně jsem jí to vůbec nezáviděla. Dostat tu sůl z plážových osušek nejspíš nebyla žádná hračka. Ale nakonec to zvládla. Na šňůrách už nevbylo volné místo a tak viselo mokré prádlo všude po bytě.

Když už jsme se vyhrabali z nejhoršího úklidu, byl čas vzdorovat kruté realitě- práci.

Jen představa práce ve mě poslední dny dovolené budila lehkou paniku. Znamenalo to znovu se vrátit do klasického režimu, který zahrnuje několik nepříjemných věcí. Vstávání. Bolest nohou. Nepřijemné zákazníky. Stres. Neusálé počítání a kontrolování peněz. Zmrzlinu na loktech. Zmrzlinu ve vlasech. No alespoň, že za to dostávám zaplaceno...

Na druhou stranu musím přiznat, že návrat do práce byl peklem jen asi na 90%. Šéf měl radost, že jsem zpět, protože mu odpadla spousta starostí. Byl na mě hodný, tvářil se mile a pořád mi cpal něco k jídlu. Takže proto -10% z celkového utrpení.


Tak jsem přežila několik dnů v práci. Tento týden jsem ale měla i pár dnů volna a věnovala se blogu, čtení, úklidu a focení.

Ironií je, že muselo začít lít jako z konve zrovna, když jsem měla volný den. Naštěstí další volné dny už bylo počasí celkem dobré. Takže jsem se vyřádila i s foťákem a také jsem se zanořila s knížkou do houpací sítě. Lahoda!



Jako vždy po dovolené jsem se nemohla dočkat, až si vložím fotky do počítače a budu si je prohlížet, zkoumat, upravovat. Tohle je jedna z mála věcí, které mi po dovolené zase zvednou náladu!

Jo a ještě mi přišla další Yankee Candle svíčka- miluju ji. Je to závislost. Asi se půjdu léčit...

Pak mi ale přítel oznámil, že si obědnal sběratelskou edici jeho oblíbené hry Fallout. Proč to ale píšu? Tato edice neobsahuje jen zmíněné hry, ale také bombu. Velkou plastovou oválnou věc, která po otevření vydává zvuk dopadnutí a vybuchnutí. Tak jsem si řekla, že v té léčebně alespoň nebudu sama...

A jak jste si tento týden udělali radost Vy?

Tak zase příště!