Weekly Diary

Betty, sushi, Sirotčinec slečny Peregrinové a bakalářka

30. září 2016 v 9:12 | Kris
Od doby, co skončily prázdniny, se mi rubrika Weekly Diary trochu vymkla z rukou. Možná i záměrně, protože jsem nechtěla, aby na blogu vycházely jen články o tom, co jsem za uplynulý týden dělala. Nuda...

Takže článek do této rubriky bude vycházet jen občas. Třeba dnes!

S Betty je teď docela zábava. Je ve stádiu hravého objevování celého světa takže nevydrží ani půl vteřiny na jednom místě. Všude vleze, všechno chce vidět a to absolutně bez zábran. Jediná věc, na které udrží pozornost aspoň chvíli je laserové ukazovátko. Takže si tak spolu hrajeme- sedím a bavím tím, jak kočka dělá kotrmelce a běhá za tou nevyzpytatelnou červenou tečkou. Když už jí i to omrzí, jde mi ještě pokousat boty, zkotrolovat šňůrky u mikiny a popruhy u batohu, nebo útočí na kurzor, pohybující se po monitoru. Také se jí zalíbily všelijaké kabely na nabíjení.

Já mám za sebou třetí týden ve škole. Nějak si z toho už nic nedělám, říkám si, že ve třeťáku na výšce už mě nic nemůže překvapit. Spoustu věcí mám na háku a házím je za hlavu. Jediná věc, na které jsem musela začít pracovat, ja bakalářka. Příští týden odevzdávám na na kontrolu prvních pár stran. Musím říct, že to žere docela hodně času, ale není to, zatím, krom té časové náročnosti, nic strašného.

Takže dny a týdny tak nějak plynou. Ale jsem spokojená, nic mi nechybí a řekla bych, že jsem si našla slušný kompromis mezi tím, co musím a co chci dělat. Takže mám vyhrazený čas na všechno a je mi fajn.

Ať vám udělám chutě- s přítelem jsme byli na vynikající sushi a na předpremiéře Sirotčince slečny Peregirnové pro podivné děti. Moc se mit o líbilo, já fakt můžu takovéto creepy náměty a režie Tima Burtona? To je srdeční záležitost. Všechny jeho filmy jsou.

Jak jste si mohli všimnout, připravila jsem nový design v podzimních barvách. Pokud vás zajímají podrobnosti, tak je najdete tady.

Tak zase příště!

8.-14.9. Stále nemocná, škola a nový přírůstek do rodiny

14. září 2016 v 19:15 | Kris
Nemocná? Ano. Stále a pořád.

Minulý týden jsem proležela v posteli s čajíčky, léky a kapkami do nosu. A horou kapesníků. Ve čtvrtek a v pátek to bylo fakt hrozné, cítila jsem se pod psa, nemohla jsem mluvit, v krku knedlík, plný nos a k tomu třeštění v hlavě. Takže jsem jen ležela a kromě dívání na filmy a seriály jsem nebyla schopná nic dělat. O víkendu už mi bylo lépe. Ale momentálně je středa- další týden- a já pořád cítím, že jsem lehce nachlazená.
Další hroznou zprávou je fatk, že nám začala škola. I když první týden je to povětšinou dobře snesitelné. Úvodní hodiny k danému předmětu to vždy zachrání. Ale byl to šok, přejít po více než třech měsících na "školní" režim. Tím se dostávám k tomu, že už nechodím do práce. Sice teď zase budu 3/4 roku švorc, ale hrozně se mi ulevilo.. upřímně, už jsem se nemohla dočkat.

Třetí a nejveselejší zprávou je, že máme nový přírustek do rodiny. Je to kotě. Zatoulalo se k nám na zahradu a zalíbilo se mu u nás. Potulovalo se okolo domu tak dlouho, než jsme si ho začali všímat. No a pak už to mělo velmi rychlý průběh. Za den už bylo kotě doma, jmenovalo se Betty a kvůli problémům s trávením se celá rodina starala, aby mělo čerstvou rýži s mrkví na svoji dietku, kterou nám doporučil veterinář.
Betty je hrozně zvědavá, všude vleze, všechno chce vidět a prozkoumat. A nejradši by si pořád s něčím nebo s někým hrála. Nejraději spí v krabici, která je vyložená hadrama. Má velké hnědé oči a celkově je moc roztomilá a k sežrání. Om-nom-nom. Jsem prostě kočkomil..

Tak zase příště!

1.-7.9.2016, Viróza, Radegast den a Just Donut

7. září 2016 v 20:08 | Kris
Doufám, že pro vás začalo září příjemnějí, než pro mě. První čtyři dny jsem doslova protrpěla s bolestmi v podbřišku. Nikdy jsem až tak velké problémy v této "oblasti" neměla, asi budu muset brzo navštívit gynekologii..

V sobotu mi bylo asi nejlépe z celého týdne. S Lukem jsme pomáhali doma s čím bylo potřeba a pak jsme vyrazili do nošovického pivovaru na Radegast den. Popsala bych to asi jako klasické slavnosti čehokoliv. Pivo samozřejmě teklo proudem a ani my jsme neodolali a pár dvanáctek jsme v průbhu večera vypili. Všude byla spousta stánků a hromada lidí.

Byli jsme se podívat na koncert Horkýže slíže a Divokého Billa. Snědli jsme klobásy, kebab, trdelník a ovocné pendreky, chvílema jsme pozorovali lidi, kteří byli opilí a nevěděli pomalu ani o světě (a docela jsme se u toho bavili) a pak jsme jeli spokojeně domů. Celá akce byla super a celkem jsme se vyřádili.

No a aby těch mých strastí nebylo v průběhu jednoho týdne málo, hned další den jsem chytla nějákou virózu. Takže sedím doma, snažím se co nejrychleji vyléčit, koukám na filmy a z okna pozoruji počasí, ze kterého mi běhá mráz po zádech. Zima, déšť, šero. Meh.

Ale aby to nebylo všechno tak depresivní, povím vám, že pak přišlo úterý a bylo to to nejlepší úterý za celé prázdniny!

Úterý byl nejvíc nejlepší den! Teda když pominu to, že mě pobolívala hlava a v krku jsem měla struhadlo.. Přijel za mnou Luke mě rozveselit a přivezl mi krabici plnou donutů od Just Donut. Chutnaly ještě lépe, než vypadaly. Mňam! Kokosový, skořicový, arašídový a malinový.. No byla to vážně dobrota. A protože je Luke nejvíc nejlepší (měla bych toto spojení přestat používat...) přítel a chlap na světě, přivezl mi ještě dáreček- nový krém na ruce od Manufaktury z jejich podzimní kolekce. Protože on ví, jak miluji Manufakturu... Tak jsme leželi zahrabaní pod dekou, cpali se donuty, pili kafe a dívali se na Secret Life of Pets. Miluji tyhle dny, kdy jsme spolu a nemusíme nic dělat, poflakujeme se, tulíme se, povídáme si, koukáme na filmy nebo videa a máme čas jen pro sebe a na to, abychom si uvědomili, jak je nám spolu krásně a že jsme šťastní. M-I-L-U-J-I !!!

Tak zase příště!

25.-31.8., Víkend: přežila jsem!

31. srpna 2016 v 19:18 | Kris
Zdravím, přátelé!

Nechci plašit, ale zdá se mi, že podzim je téměř za dveřmi. Nevím, zda to je dobrá nebo špatná zpráva. Asi jak pro koho.

Já se na podzim už docela těším. Je to pro mě období pohodlných svetrů, velkýcch šátků, tmavých rtěnek, pohodových večerů a romantických procházek. A samozřejmě krásně zbarvené přírody, která se přímo vybízí k focení. Can´t wait...

To ale nemění fakt, že léto bezmezně miluji. Každý rok na konci léta sama sobě vyčítám, kolik jsem toho nestihla udělat. I když moc dobře vím, že jsem toho prožila víc než dost. Léto prostě není nafukovací. Stejně jako částka na mém účtu. Smutná pravda.

Tak abych shrnula uplynulý týden. V pátek jsme odjeli slavit narozeniny několika členů naší rodiny. Jeli jsme do malé vesničky nedaleko Prahy, kde bydlí teta. Což pro nás znamenalo 4,5 hodiny v autě a cestu přes 3/4 republiky. Ale zvládli jsme...

Jo, bylo to moc fajn. Takovéto rodinné oslavy se u nás vždycky celkem prožívají. Ve smyslu jídla a pití. V podstatě jsme celé dva dny jen jedli a pili. Maso a koláče se zapíjely
pivem, vínem, hruškovicí, koňakem a prapodivným likérem zvaným Ouzo s hoblinkami pravého zlata (opravdu jsem pila 22 karátové zlato!!!). Ouzo je anýzový likér, který je řeckým národním nápojem a chutná, jako by se hašlerka rozpustila v alkoholu a vytvořila tak sirup.
A ten, kdo už nemohl pokračovat v tomto obžérství, si šel si dáchnout nebo se osvěžit do bazénu, a pak zase pokračoval v tom všem..

V pondělí jsem šla po nákupech. Oblečení, kosmetika.. občas je potřeba udělat si radost. A v úterý jsem lítala po městě a měla jsem nějáké pochůzky. A dnes už jsem se zase měla vrátit do práce. Dopoledne mě ale chytla šílená bolest vaječníků (všechny ženy se mnou určitě právě teď soucítí) a nebyla jsem pořádně schopná ani sedět, natož stát. Musela jsem si vzít volno..

A jak jste poslední týden prázdnin (pro mě naštěstí ještě ne) trávili vy?

Tak zase příště!

18. - 24.8.2016, Šílenství v práci a víkend s přáteli

24. srpna 2016 v 19:35 | Kris
Tento týden uběhl zase šíleně rychle. Už mě to začíná děsit. Den by měl mít (alespoň o prázdninách) 30 hodin. Abych stihla práci, spánek, přítele a přátele a ještě k tomu vlastní zájmy. A psaní článků na blog.

Jedním slovem: nestíhám.

Trochu mě mrzí, že na blog nestihnu napsat více než jeden článek týdně. Na druhou stranu nechci zbytečn vydávat něco, co nebude mít hlavu ani patu, jen proto, abych něco vydala. A chci, aby blog zůstal místem, které mě těší a baví, ne abych kvůli němu měla výčitky. Takže jeden článek týdně je vlastně ok.

V pátek jsem zažila nejhorší směnu v práci. Asi se o tom nechci více rozepisovat. Nejspíš bych si tím jen zkazila náladu. A dostala bych depku. Ale tohle už nikdy více. Nikdy!

Víkend byl v divočejším stylu. Jeli jsme za kamarádkou do Zlína. Sobotu jsme trávili u bazénu, v čajovně a následně doma u vína, mojita, Jägera a kopy zmrzliny se šlehačkou. A kopy dalšího jídla.

Kolem druhé hodiny ráno jsme se chystali jít spát a kamarádka si všimla, že je na zemi louže vody. Následně jsme zjistili, že jim prasklo akvárko a protéká. Takže jsme ještě v noci odčerpávali vodu a zachraňovali ryby. Trocha adrenalinu prostě nesměla chybět.

V neděli jsme měli v plánu podívat se do Zoo. Jelikož pršelo a navíc jsme nebyli po sobotní noci úplně fit, zůstali jsme doma a dívali se na Maleficent na 3D televizi. A pak jsme hráli hry. A bylo nám fajn.

Zjistila jsem naprosto otřesnou zprávu- škola nám začíná o týden dříve, než jsem si myslela. Celkem to se mnou zamávalo. Nejprve jsem tomu ani nevěřila. Pak jsem jen v duchu nadávala, jak velká čára přes rozpočet to pro mě je. Sebrali mi týden prázdnin..

Na druhou stranu musím uznat, že už se do školy maličko (opravdu jen maličko) těším. Ne proto, že mě čeká dost náročný rok, psaní a obhajoba bakalářské práce a státnice. Ne proto, že bych se těšila na ty hodiny zabité cestováním do školy. A ne proto, že bych se těšila na ty hodiny zabité sezením ve škole. Ale abych pravdu řekla, v práci už mě to docela dost štve. A těším se, až s tím budu moci seknout. A také se těším, že si konečně po X měsících budu moci nalakovat nehty!

No a začátek tohoto týdne byl opět jak jinak než pracovní. Takže otrava. Nechuť. Velký úbytek mých posledních sil. Ale říkám si, že ještě 3 týdny a bude lépe. Ve škole (jo, ironie)...

Tak zase příště!

11.-17.8., Harry Potter a Vídeň

17. srpna 2016 v 20:35 | Kris
Zmateně se dívám do diáře. Cože? Jak je to možné? To uplynul další týden? Ale kdy? Jak?

O prázdninách ubíhá čas šíleně rychle. A jelikož už opravdu uplynul další týden, je potřeba se za ním ohlédnout!

"After all this time?"
"Always"

Jak už tato legendární hláška napovídá- dostala jsem chuť pustit si Harryho Pottera. Znovu. Neviděla jsem ho asi dva měsíce. Vždycky Harryho sleduji, když začne být škaredé počasí. Venku leje jak z konve a já si zalezu pod deku, usrkávám čaj a sleduju Pottera. Taková moje idylka.

Musím se přiznat, že jako dítě (ač jsem vyrůstala přímo s hlavními hrdiny) mě tento boom absolutně minul. Podlehla jsem tomu až před třemi lety. Sama to dnes nedokážu pochopit. A od té doby si pouštím Harrho téměř pravidelně. Na zlepšení nálady.

Co mě ale nejvíc udivuje, je, že vždycky ve filmu dovedu najít něco nového. Něco, čeho jsem si dříve nevšimla. Co jsem přeslechla nebo přehládla. Něco, čemu jsem nevěnovala pozornost. A vždy žasnu, jak moc promyšlené to všechno muselo být. Od začátku do konce. A to je pravé kouzlo Harryho Pottera.

To, o čem bych hlavně chtěla psát, je náš výlet. Naložili jsme kola a stany a vyrazili jsme na prodloužený víkend do Vídně. Za dobrodružstvím, přírodou, velkoměstem, zábavou, sportem i odpočinkem. All in...

Vídeň je nádherná. Pro mě je to město snů. Čisté, nepřelidněné, hezky upravené. Lidi se tam nechovají jako zvířata. Nikoho ani nenapadne ničit veřejný majetek.. Co vám budu povídat- oproti Česku je to úplně jiná liga.

Vídeň je doslova protkaná cyklostezkama. Na kole se tam dá dostat opravdu všude. Tak jsme za dva dny najezdili 100 km. V těch vedrech nám to dalo dost zabrat. Ale zase jsme toho opravdu hodně viděli a zažili. Po večerech už se jen jedlo, pilo a na závěr jsme sebou plácli do stanu a bylo nám všechno jedno. Byli jsme šťastní, že ležíme a že se nám sedlo od kola nezarývá mezi půlky ( :D ). Ale člověk holt musí obětovat trochu ze svého pohodlí, aby mohl něco zažít.

Poslední den jsme vyrazili dokonce na kolečkové brusle. A jezdit po pobřeží Dunaje má opravdu své kouzlo. Klidně bych si to mohla dopřávat každý den. To by mě jen tak neomrzelo...

V úterý už jsem šla klasicky do práce. Teda jak se to vezme. Šéf odjel na dovolenou, takže všechno byla taková malá pohroma. Nic nebylo na svém místě, nic nebylo správně a nic nefungovalo tak, jak má. Ale přežila jsem! Po práci jsme si s přítelem zašli na pizzu, abychom zpět nabrali kila, které jsme na kolech shodili.

Ve středu po práci mě čekala kamarádka s lahví vína. Svět je někdy fakt krásný! :D

Ale teď upřímně- všechno to bylo hrozně fajn a já si to užila na 110%.

Jen mě děsí to, jak čas rychle ubíhá. Mám pak pocit, že nic nestíhám.

Tak zase příště!

4. - 10. 8., Den nádherňajs, Malý Princ a Strakapoud

10. srpna 2016 v 17:11 | Kris
Je tady další středa. A s ní i článek o tom, jaký byl uplynulý týden.

Hned na úvod musím říct, že jsem si vymyslela takovou malou vychytávku tady na blogu- pod záhlavím odteď najdete řádek UPDATE. Tam najdete nějákou důležitou informaci, kterou potřebuji sdělit světu. Budu se snažit, aby tam vždy bylo něco aktuálního.. Také tam budu psát info o tom, kdy budu na blogu nedostupná a podobně. Samé důležitosti...

Takže jaký teda byl uplynulý týden?

Pohodový. Hektický. Od každého trochu.

Čtvrtek byl den nádherňajs. Krásné počasí, žádné zanedbané povinnosti na krku a navíc jsem měla volno z práce. Hurá! Tím pádem jsem měla spoustu času na své věci. A také jsem vyrazila do přírody. A povedlo se mi nafotit spoustu zajimavých fotek. Hurá! Občas potřebuji sama vypadnout do přírody. Odreagovat se. Zapřemýšlet. Celý prožitek z procházky mi kazila jen otravná moucha (nebo nějáký podobný hmyz), která se ke mě v půlce cesty připojila a neměla nic lepšího na práci, než mi zbytek procházky bzučet kolem hlavy. Přišla jsem s ní až domů. A teprve na zahradě se mi ji podařilo setřást.

Pátek jsem trávila v práci. V sobotu mě šéf poslal z práce domů, protože byla zima a škaredě a stejně nikdo nechtěl jíst zmrzlinu. Žádný div.

Zbytek víkendu se nesl v pracovním a rodinném duchu. Práce na zahradě, práce doma.. a pak návštěva rodiny támhle a návštěva babičky tady. Znáte to. V neděli večer jsem byla ráda, že jsem to všechno ve zdraví přežila.

Také jsem konečně viděla Malého Prince! A musím uznat, že tento film předčil mé očekávání.

Jeden večer jsem měla nostalgickou náladu. Tak jsem prohlížela staré fotky. Což mi připomíná to, že mám nový extérní disk na zálohu fotek (další). Má kapacitu 1 TB. Takže teď si budu dělat zálohu zálohy. Pro všechny případy.

Za tento týden jsem vystřídala několik vůní Yankee Candle. Pálila jsem svíci Raspberry Sorbet a vosky White tea a Pink Dragon Fruit. A dneska v dešti ještě Salted Caramel. Zajímalo by mě, jestli tohle čte nějáký Yankee Candle maniak?! Jestli ano, napište mi do komentářů. Tohle mě vážně zajímá!

Podařilo se mi koečně vyfotit pana Strakapouda, který nám hnízdí na zahradě. Stála jsem v jediné nehybné poleoze s prstem na spoušti dvacet minut, než se objevil. Samozřejmě vše muselo proběhnout potichu a hlavně velmi rychle. Jakmile zaznamenal, že je něco neobvyklého v jeho okolí, udělal frnk a byl zase pryč. Ale já jsem stihla udělat pár docela povedených fotek.

Přemýšlela jsem, že bych se ráda vrátila ke hře na klavír. Jenom musím najít nějáké noty, které mě brzy neomrzí. A také čas.

Luke (přítel, odteď budu psát jeho jméno, oslovení "přítel" už mě tu začíná vytáčet :D) vymyslel vtipný název- jít lenochodovat- což znamená jít spát. My dva jsme něják vytížení na lenochody, no.

A co jste za uplynulý týden dělali vy?

Tak zase příště!

28.7. - 3.8., Návrat do reality

3. srpna 2016 v 8:30 | Kris
Dovolená je u konce. Fňuk!

Po návratu domů nastal klasický chaos. Začalo se vybalovat, uklízet a prát. Nic nebylo na svém místě. Jako po výbuchu.

Po koupelně poskakovala pračka asi čtyři hodiny v kuse. Upřímně jsem jí to vůbec nezáviděla. Dostat tu sůl z plážových osušek nejspíš nebyla žádná hračka. Ale nakonec to zvládla. Na šňůrách už nevbylo volné místo a tak viselo mokré prádlo všude po bytě.

Když už jsme se vyhrabali z nejhoršího úklidu, byl čas vzdorovat kruté realitě- práci.

Jen představa práce ve mě poslední dny dovolené budila lehkou paniku. Znamenalo to znovu se vrátit do klasického režimu, který zahrnuje několik nepříjemných věcí. Vstávání. Bolest nohou. Nepřijemné zákazníky. Stres. Neusálé počítání a kontrolování peněz. Zmrzlinu na loktech. Zmrzlinu ve vlasech. No alespoň, že za to dostávám zaplaceno...

Na druhou stranu musím přiznat, že návrat do práce byl peklem jen asi na 90%. Šéf měl radost, že jsem zpět, protože mu odpadla spousta starostí. Byl na mě hodný, tvářil se mile a pořád mi cpal něco k jídlu. Takže proto -10% z celkového utrpení.


Tak jsem přežila několik dnů v práci. Tento týden jsem ale měla i pár dnů volna a věnovala se blogu, čtení, úklidu a focení.

Ironií je, že muselo začít lít jako z konve zrovna, když jsem měla volný den. Naštěstí další volné dny už bylo počasí celkem dobré. Takže jsem se vyřádila i s foťákem a také jsem se zanořila s knížkou do houpací sítě. Lahoda!



Jako vždy po dovolené jsem se nemohla dočkat, až si vložím fotky do počítače a budu si je prohlížet, zkoumat, upravovat. Tohle je jedna z mála věcí, které mi po dovolené zase zvednou náladu!

Jo a ještě mi přišla další Yankee Candle svíčka- miluju ji. Je to závislost. Asi se půjdu léčit...

Pak mi ale přítel oznámil, že si obědnal sběratelskou edici jeho oblíbené hry Fallout. Proč to ale píšu? Tato edice neobsahuje jen zmíněné hry, ale také bombu. Velkou plastovou oválnou věc, která po otevření vydává zvuk dopadnutí a vybuchnutí. Tak jsem si řekla, že v té léčebně alespoň nebudu sama...

A jak jste si tento týden udělali radost Vy?

Tak zase příště!
 
 

Reklama